Meruňky Donbasu
Poema o šachtách a fabrikách
o helmě mého táty a o pohádce mé babičky
a všechno to, o čem mi už dávno zakázali psát.
Tam, kde nerostou meruňky, začíná Rusko
Uhlí obličeje
S očima mořskýma modrýma
A s vlasy žlutými jak len
Trochu vyšisovanými
To není vlajka
To stojí v dole
Po kolena ve vodě
Můj táta
Jeho tvář je jak uhlí –
S otiskem polní přesličky předpotopní
Rozšlapané léty
Moře tvrdne solí
A táta se stává jako tráva kavyl
Šedivým
Je to muž
A muži nepláčou –
Tak říkají v reklamě
A rovy na jeho tvářích
Prosekala šachta
A uhlí vytěžené z tváře
Mého otce
Shořelo v pecích Donbasu
A jeho ohništích
A kdesi tam vysoko
Ční halda
Vrčí halda
Jak drak
Jak sfinga
Která hlídá svého Tutanchamona
A jenom já vím
Že halda uprostřed stepi –
To jsou špunty od lahví
Které táta vypil
A popel od cigaret
Které vykouřil táta
Haldy ňader
Stromy jsou
Jako barevné pastelky
Nastrkané podél cesty
A jen občas tu projede náklaďak
Uprostřed stepi vjede do větrolamu
Donbas! Donbas!
Syčí potrubí
Na ouško slunci
Stojíš
V uniformě
Uhlového agenta
A voníš parfémně
Reagenty:
– Jsem žena
Mým živlem je voda:
Není to jenom o přípravě čaje
Nebo mytí nádobí – ne!
Ženy neberou pracovat na šachty –
Ale berou do fabriky
Na zpracovávání uhlí
A tak promývám uhlí
Jak se myjí vlasy
Drobím uhlí
Jak se krájí brambory
Nebo se mele maso
V mixéru fabriky
A polévám máslem
Roztaveným
Zalévám ten boršč
Reagenty
Poslyš, tyhle komplimenty
O kráse donbaských dívek
Začnou dávat smysl jen
Když uvidíš tyhle továrny
Když sfáráš do šachty
Když se vymácháš v toxické vodě
Kalojemů
Kam vypouští šťávu
Z mého boršče
Než vylezeš na haldu
A propadneš se pod její
Houni
Přesněji řečeno
Do jejího konečníku
Před tím uvidíš květ meruněk
Něžně-bílý květ meruněk
A na podzim uvidíš jejich žluté vlasy
z výšky rozletu důlního vozíku
Meruňky v helmách
Meruňky Donbasu odkvetly
Všemi odstíny nebe
Meruňky si nasadily helmy
Jaro pominulo
Bylo jich dvacet
Všichni mladí
Před třicítkou…
Podle zákonitosti rovnice
Jich ve výsledku zůstalo dvacet
Ale není se k čemu rovnat:
Drželi se na vlásku
Ocelového drátu
Stáli v kleci
Jak v Noemově arše
Po potopu
Spadla tuna betonu
Na klec
Vypadli z ní
A byli rozdrcení ve volném pádu
Osvobodili se
Ano, osvobodili
Jako meruňkové stromy
Vyrvané z kořenů
Bylo jich dvacet
A zůstalo dvacet
Rovnali se na ně
Podle zákonitostí rovnice
Když prodloužili řadu
Na hřbitově
A můj táta se s nimi nestihl
Vyrovnat
Můj táta tehdy zkameněl jako uhlí
Zatímco oni stoupali výš a výš
V gumácích
S lahvemi bez vody
S těly jako lahve
Stoupali k andělům
Tam…
A teď babičky dětem
Vypraví pohádku
O meruňkách
V helmách
Pohádka mé babičky
Když slzy
Se mění na sůl kamennou
Když moře v břiše
Stává se dolem
Umírají mamuti
A rodí se rozervané duše
Tamti směňují odvahu za vodku
A najímají se na práci
Počkej!
Ta šachta tě pohltí
Tato kráska s tmavou kůží
Je z kamene
Možná, že to pro ní Polovci stavěli sochy
Uprostřed stepí, zarostlých jak horníci
Počkej!
Porodí ti mrtvé moře
Nemá v pase šedesát
A prsa ji visí
Nevstupuj do ní
Nemusíš se vrátit
Jako dítě v matce
Která se nechce narodit
Ponořil se do ní poprvé
A vrátil se se slzami v hrstech –
Ponořil se do ní – podruhé
A vrátil se se solí v hrstech
Ponořil se do ní – potřetí…
A plné ruce uhlí
Stáhly ho ke dnu
Podzemního moře
Meruňkové stromy rozprostřely ruce k nebi
Meruňky nasadily oranžové helmy
A teď když jíš meruňky
Vevnitř najdeš uhlík
A pohádky je konec
Kniha andělů
Tvé zuby jsou tmavé a děravé
Jak tyhle haldy
Tvé oči jsou šedé a kořeněné
Jako převrácené kořeny
Alčevského kouře
Co prorůstá vzhůru
A uchytí se všude
Jako vrby
– Mé zdraví je chatrné
Ale netřeba mě litovat
Sháním trávu, a ne ledajakou
Ale kamennou
Z pod země
Z pod nebe:
Kdysi tu bylo moře
Rostla obrovská tráva
Na ní se milovali andělé
Tráva poslouchala jejich hovory
Zapamatovávala slova
A lisovala se do rašeliny
Která vypuzovala ze sebe vodu
Stávala se prapodstatou všeho
Pokrývala se čerstvými větvemi
A jakýmisi kládami
Tato andělská slova
Se nepředávala vzduchem
Měnila se na lehký kamen
Na kamennou trávu
Tedy na uhlí
A teď každá šachta
Je knihou
S andělskými slovy
Jejíž stránky
Hoří v pecích –
A jsou to velikánské svíčky
Ztrácené
Ve stepích
Proto továrny Donbasu
Čadí do nebe kouřem barevným
Kašlou na zákazy
Kouření tabákových výrobků
Na veřejných místech
Protože na továrních dvorcích
Jsou u sebe doma
A tam, jak známo
Neplatí zákaz kouření
Ani pro tátu
Tu-tu
Vláčku
Tu-u-u